Hmm tak to je blbé. Takže je to jasné. Dovolím si tady citovat jeden článek. K dispozici na
http://www.akvarko.cz/clanky.php?str=71 Vodnatelnost patří mezi takzvané oportunistické choroby. Tím jsou myšleny organizmy, které jsou za normálních okolností přítomny v těle ryby a patří k běžné tělesné flóře. Teprve při oslabení imunitního systému dojde k jejich nadměrnému množení a způsobují příznaky onemocnění. Napadené jsou především oslabené a stresované ryby, ale i takové které jsou chovány v nepřiměřených podmínkách. K nim patří např. tvrdá alkalická voda s překročenými hodnotami sloučenin dusíku, nevhodné krmivo (příliš výživné jako jsou Tubificidae, živočišné maso, Enchytraceus albidus, Lumbricus terrestris, Chironomidae), ale také stres zapříčiněný uvnitř i mimo druh. Příznaky onemocnění se projevují následovně: tření těla o předměty, někdy spojeným s otřásáním, jakoby se ryba snažila něco setřást, kolébavým pohybem ze strany na stranu, apatií, nechutí k jídlu, zrychleným dýcháním a hlavně otokem celého těla jako následek plnícího se břicha exsudativní tekutinou. V neposlední řadě je to i bílý, vláknitě se táhnoucí trus. Útěchou nám může být jen to, že v boji proti tomuto onemocnění musíme ošetřovat jen nakažené jedince, aniž bychom museli podrobit léčbě celý chov. Ošetřovat můžeme pomocí Metronidazolu a Nifurpirinolu. Tato léčiva působí poměrně v širokém pásmu na mikroorganizmy. Ošetření provádíme nejlépe v oddělené nádrži s podobnými hodnotami vody, jako byly v hlavní nádrži. Vlastní léčba může probíhat ve dvou fázích i za předpokladu, že léčba byla úspěšná již v první fázi. Zmíněné medikamenty dávkujeme následným způsobem: 3 600 mg Metronidazolu a 82,8 mg Nifurpirinolu na 100 l vody.
U mě to vždycky probíhalo tak, že postupně odcházela jedna ryba za druhou. Hold je to součást chovu náročnějších cichlid a člověk se musí naučit pečovat o ně tak, aby vše fungovalo, jak má.