Iluze si samozřejmě nedělám. Inbreeding je vleklý problém všude, natož u carpinťáků, jejichž jezerní populace už tak vykazují nízkou genetickou diverzitu, o důsledcích průmyslového znečištění v průběhu 20. stol. ani nemluvě.
Každopádně nečekaný brzký výtěr mohl být zapříčiněný i prudkou změnou v životních podmínkách k lepšímu. Tyhle rybky vyrůstaly na granulích, v relativně prázdné nádrži ve společnosti velkého počtu sourozenců. U mě mají akvárium jen pro sebe, vybavené přímo pro jejich potřeby silnou vrstvou jemného (tmavého) písku na hrabání, velkým centrálním pařezem, množstvím kořenů a dalších úkrytů. Krmeny jsou pestrým výběrem živé potravy, většinový podíl tvoří, tak jako v přirozeném prostředí rostliny, řasy a sinice (vygoogleno na ichtyologických, roz. vědeckých webech). Ty spásají prakticky nepřetržitě, na poslední zmíněné, když jsem jim ten svinčík začal podávat, se dost dlouho vrhali s náruživostí žraloků cítících krev
. Teď už to prostě jen baští, vědí že jim to neuteče. Na téhle dietě zmohutněly, zintenzivnily barvy, což se postupně stále zvýrazňuje... No a překvapily odchovem.
Jaké velikosti dosáhnou ale uvidíme tak nejdřív za rok, ne-li později, samozřejmě z nich taky nic moc být nemusí. I s tou možností musím počítat