Tak senegalců už mám nějaký ten pátek 5, dva jsou kluci a u nejmladší rybky nevím. Na údajně děsně dravé predátory ovšem super, značka ideál do společenstev kde čas od času někdo i odchová - zatímco nově přidanou mrňavou rybičku dokážou velice rychle zaměřit, dohonit a sníst, cokoli se narodí v jejich domovském akvárku nejedí. Nikdy! Jako obyvatelé bažinatých vod s převážně noční aktivitou mají velice slabý zrak a tak se řídí hlavně (vynikajícím) čichem, a nadto jsou docela společenští, z mé zkušenosti se dá klidně i mládě přidat k dospělému který by je snadno zhltnul, on je s ním ale hned kámoš (Pozor, u velice podobných bichirů šedých neplatí, to jsou naopak kanibalové!). Stejný metr mají i na libovolné další rybky s jim známým (domácím) pachem.
Mě sedí dospělý bichir na dně obklopen hejnem cichlidího potěru, prckové mu drze tahají živé nitěnky z tlamy a on nejen že si to nechá líbit, dokonce dává bacha, aby je nezranil.
Rybička má ten správný pach (smečky)? Přestože by se mu tak akorát vešla do tlamky, nemusí se ničeho bát.
Má neznámý cizí pach? Zaměří ji na metr daleko a vyjede, na tvora "slepého jak patrona" ji dokáže i docela dlouho hbitě pronásledovat...
U mrtvé potravy ale může mít problém, díky pachu šířícímu se v akvárku tak nějak všude okolo ji po určité době po vhození nemusí dost dobře zaměřit. Léta vídám čenichající lačné bichiry kroužit pár cenťáků kolem ančovičky a pak to vzdát, že ji nenašli. Prostě proudění vody v akvárku, za chvíli je ten pach všude okolo a najít centrální bod je téměř nemožné... Ale když to chňapne spřátelená cichlida, hned se na ni nalepí jak na slepeckého psa a pak už to jde