Cichlidklub.sk

Zdar.
Regani jsem měl několikrát docela dlouho.
I jinou formu než je ta klasická, co bývá vidět nejvíc. Je to tady v tom vláknu. Uvidíme s čím se ti ozvou ostatní.
Já za sebe musím říct, že nemá cenu nějak se stresovat. Je to Vieja, dneska teda Maskaheros, jako spousta jiných. Regani jsou, ale povahově mírnější než ostatní Vieja.
U mě platilo, že nejhezčí chování a barvy měli, pokud se cítili neohrožené. Jak při krmení, tak v hierarchii. Pokud je nějaké jiné ryby přerostli a hlavně začali dělat v nádrži svoje pořádky, tak se regani stáhli.
Ne, že by se krčili v koutě, ale ta jejich paleta barev a chování nebyla tak pestrá. Jsou trochu plaché oproti jiným druhům tohoto rodu, ale žádní poseroutkové to nejsou.
Krmení? Brali úplně všechno a nevybírali si. Granule SAK a Hikari, maso z mušlí, krevety, cvrčky z hladiny. Od malička dostávali na střídačku s masem a granulema taky hrášek, kukuřici, rýži, špenát a milovali ovesné vločky a spařené kopřivy.
Tak ve 2 letech už rostlinná strava převažovala. Ne, že by maso nežrali, ale dost rychle po něm tučněli a byly líné. Po zeleném měli pěknou figuru a byly víc aktivní

Druhý Maskaheros "argentea", to je svině na jiné povídání

Třeba se ti ozve Janči? Jeho dobrý kamarád měl v nádrži nádherné a veliké dospělé kusy. Jejich fotky v tomto vláknu od jancibie taky myslím jsou.

P.S. My jako moderátoři s nastavením změny nicku asi nic neuděláme, ale napíšu Jurajovi, aby se na tebe podíval a ozval se ti.

heady má na mysli túto nádrž plnú stredoamerických cichlíd kde logicky nie je šanca nejako špeciálne kŕmiť jeden druh...
tak si to v kľude vychutnajte, takto vyzerajú stredoamerické cichlidy u trpezlivých majiteľov

Díky

Přátelé, ještě bych měl všetečný dotaz:
Ti mi regánci jsou vejškrabky z větší skupiny, v níž jejich nejsilnější sourozenci byli možná až třikrát větší a perfektně urostlí. Prostě jsme se s kamarádem domluvili, že se ty outsidery pokusím zachránit. Dobré geny ale neprůbojná povaha, stává se. Jsou jen do společenského akvárka, nikoli k odchovům, takže je mi celkem šumák jak jsou anebo nejsou "výstavní" a spíš sleduji povahové vlastnosti té které rybičky než dokonalý vzhled, jenže se jim nějak nezacelují silně potrhané ocásky. Všichni tři u mě dost rychle zmohutněli, nádherně se vybarvili a začali neuvěřitelným tempem přirůstat (rozmazluju je), jen ty ocasní ploutve mají stále jak trhací kalendář, pouze s drobnými změnami k lepšímu. Dá se na to konto něco vyladit ve výživě? Nebo v prostředí? Zkrátka nějak napomoci regeneraci? Ti velcí z jejich původní skupiny mají všechny ploutvičky perfektní... Přinejhorším holt budu mít nevzhledné rybičky (hlavně když je to spokojené a zdravé ), dokonale funkční ploutev je ale dokonale funkční ploutev. Dá se tomu nějak napomoct?

Tak teda nic. Holt si zas nějak poradím pečlivým dohledáváním detailů z přírody i prostého fungování tělíček těch drobků (samozřejmě to má každý druh malinko jinak než ostatní), jako to už dělám cca 40 let. Občas to vyjde a z totálně zdevastovaného chudáka "udělám" výstavní kus... jindy to neklapne. Uvidíme.
Pokud klapne, dám vědět jak na to, někomu by se to mohlo hodit. Pokud na nic uspokojivě funkčního nepřijdu, houby se děje

je to zvláštne ale často registrujem práve pri regani respektíve pri argenteach dotrhané chrbtové plutvy prípadne chvostové plutvy...a to dosť hlboko vrátane lúčov čo už bude nezvratné...pravdepodobne si to ryby spôsobujú samé v mladosti...

Jo, přesně. Oni se s nikým neperou, ale jsou to takové štěkny, hlavně mezi sebou, že furt roztahují ploutve takovou silou až jim praskají. Paradoxně se dík tomu ocas nejlíp zaceluje nejmenšímu (teď už vlastně ne nejmenšímu, původně to ale byl takový chudáček mrňavý, vychrtlý jak reklama na Dachau), kterému ho půlku ukousl dospělý sameček perlovky Hemichromis guttatus co tam prozatím bydlí a myslí si že všemu šéfuje. Perlovky jsou s tím okusováním ocasů jak praštěné. Klika, že se zrovna v tomhle puberťáckém akvárku nedávno dostal k moci asi 13 cm velký motagujský sameček, docela pohodář (což moty bývají, pokud mají to správné prostředí a nikdo další je moc neotravuje). Mrňous přišel rázem o půlku ocasu, čili asi nemá co napínat... Dorůstá mu krásný pravidelný, zatímco ti dva silnější mají tyto stále na tři kusy roztřepené. Pořád stejně.
Když se, výjimečně, pohádají mladé moty, za týden jsou jako nové. U těchhle žádné zlepšení....
Pokud nepočítám barvičky a urostlé postavy. Jo, to je jiná. Za chvíli z nich budou mackové

našiel som v archíve taký príklad kde už nie je šanca na zlepšenie ,napriek tomu sa jedná o krásnu rybu...pravdaže sa jedná o argenteu...

Takový krasavec by to postavou byl... Věčná škoda.
Na YT videích z přírody už jsem si párkrát všiml, že tam docela často mají vzrostlé SA cichlidy ploutve až tak na mraky, že by si nad nimi akvarista fajnšmekr ani neodplivl... Přikládal jsem to na vrub nedávným soubojům či útokům predátorů... A ono to začíná vypadat, že se vlastně poškození ploutve od určité úrovně výš prakticky rovná, potažmo je jakousi analogií, např amputace prstů nebo tak něco. Rána se zajizví a šmitec.
Holt teda budu nejbližších 15 let jejich životů koukat na ošklivé ryby. A že jsem estét (a sejří mě to) zároveň koumat, jak těm nevratným poškozením, co si ta jelita způsobila sama, u mladých zabránit. Mají dobré geny, jdu do toho. Prostě výzva.

Hmmm... Tak už mi nejmenší zmizel. Mám tam cca 6 úkrytů na rybu, takže jsem si pár dnů nebyl jistý, no ale už není o čem. Mladé moty si jich nevšímají, mnohem menší sameček perlovky, bydlí tam už od podzimu a dost kámoší s nejsilnějším motagujcem, se v pohodě producíruje středem od rána do večera... Ti dva jsou ale orvaní čím dál tím víc, nakládají si a nemůžou se ani vystát, vyloženě si to dělají sami. Ačkoli vzhledem k prostoru, zmíněným ukrytům a ostatní osádce ("megaagresivních dravců", kteří se ovšem mezi sebou v úplné pohodě domluví, a ani ten malý perlovák se nemusí nikoho bát) by měli být v poho.
Nějak začínám mít hodně nerad "mírumilovné" vegetariány. Příšerné štěkny